Izraelská média se pravidelně
vymlouvají, že na jednu malou zemi se v Izraeli děje příliš mnoho
politických událostí najednou. Otázka, zda existuje nějaká cenzura,
je určitě polemická, ale obecně se dá říct, že většinu médií
v Izraeli ovliv?uje stávající politická situace, momentálně tedy
pravicová vláda. A přestože se oficiálně tvrdí, že se žádná
cenzura neuplat?uje a všechno je publikovatelné, opozici se soustavně
zmenšuje šance, že se dostane do styku s veřejností. Stavbou zdi,
vybudováním check points (kontrolních stanovišť) a manipulacemi
médií se postupně uzavřela také cesta k objektivním informacím
o izraelsko-palestinském konfliktu.
V létě roku 2003 jsem se dozvěděla
o mírové konferenci pořádané levicovými organizacemi a představiteli
palestinského státu. Konala se v hotelu Jaffa v Ramaláhu. Mezi zúčastněnými
byli Hanan Ashrawi a Jásir Arafat. V jejím průběhu prošly asi dvě
stovky Izraelců jedním z nejvíce střežených check pointů zvaným
Kalandia. Média odmítla uveřejnit jakékoliv informace, včetně
nabízeného videomateriálu, s vysvětlením, že na tak malý stát
jako Izrael se v jeden den stane příliš mnoho politických událostí.
O tomto historickém setkání se již nikdo nikdy nedozvěděl.
Když jsem druhý den ve škole,
na Akademii umění Bezalel, promítala mnou pořízený materiál,
nikdo si nedokázal představit, jakým způsobem jsem jako občan izraelského
státu mohla dostat do Mukkati, sídla Jásira Arafata, a to v době,
kdy bylo odstřelováno. Já jsem si zase uvědomila, co doslova znamená
slangový výraz používaný aktivisty I TEN BYL U ARAFATA.
Samozřejmě, že v den kdy v Izraeli
dojde k bombovému útoku, není politicky korektní vyprávět o osadnících
týrajících své palestinské sousedy a každodenních konfliktech
prohlubujících vzájemnou nenávist. A už vůbec nezbývá místo
pro skupiny lidí, kteří se snaží tyto problémy reflektovat a hledat
řešení.